Je zajímavé, jak se v jednadvacátém století jakoby zničehonic změnilo to, co tady fungovalo možná tisíce let... Dlouho v našich životech fungovalo stabilní a neměnné generační uspořádání, které dozajista souviselo s předpokládanou a taky reálnou délkou našeho života. Prostě jedna generace byly děti, další generací byli rodiče a třetí generací byli prarodiče. Přičemž pokud děti měly ...náct, rodiče měli kolem čtyřicítky a prarodiče začínali někde na šedesáti, pětašedesáti... Tato třetí generace šla do důchodu a tehdy pomáhali s výchovou dětí (hodně mých klientek velmi krásně hovoří o svých babičkách a dědečcích, kteří je s láskou vychovávali, když rodiče museli chodit do práce). A kolem sedmdesátky to už byl totální konec....
Já vím, nezní to moc jako optimistické povídání o metodě OCTO CODES 🙂 - ale vydržte, hned se dostanu k jádru pudla.
Protože to už totiž neplatí. Najednou nám vzniklo období mezi padesátkou a sedmdesátkou - období překrásné svobody a nezávislosti, ve kterém můžeme najednou dělat to, co si přejeme, to na co nám zatím nezbyl čas, to co jsme často chtěly dělat v mládí, ale přišlo manželství, děti, kariéra... začaly jsme pracovat ne v tom, co jsme milovaly, ale velmi často v tom, co nám přinášelo peníze.
Fascinuje mě, kolik z vás - mých klientek říká, že sice toužily dělat nějakou práci, ale rodiče jim to celé vysvětlili - neuživíš se tím (pokud jste chtěla jít na uměleckou průmyslovku).... nebudeš přece pracovat v kravíně (když jste toužila být veterinářkou - mezi námi děvčaty, ono se to říká ještě trochu jinak...), účetnictvím se uživíš vždycky - půjdeš na ekonomku a hotovo....podívej se, na vysokou nemáš... rozhodli rodiče, co na tom, že jste si ji dodělala při dětech a zaměstnání... rodiče mají vždycky pravdu a když ji nemají, platí pravidlo číslo dvě a tím je, že pravdu mají rodiče vždy.
A najednou je vám padesát, vašim dětem je necelých třicet, žádné děti ještě nemají a zatím o nich neuvažují a vy máte času habaděj. A dvacet let před sebou...
Hele - není to náhodou úžasné?????
Mně to přijde fascinující. Najednou nám přibylo dvacet let, kdy si můžeme dělat to, co chceme a třeba zrovna to, co jsme zatím nestihly. Když jsem před čtyřmi léty rozjížděla svůj nový projekt - po třiceti letech, kdy jsem pracovala jako módní návrhářka, která dosáhla na ty nejvyšší příčky v této profesi (vyhrávala soutěže, dělala modely na spoustu módních přehlídek jak u nás, tak v zahraničí, oblékala celebrity, vycházely se mnou články v médiích, pracovala jako módní styliste rok v Paříži ) ... a přesto jsem toho prostě měla dost. Možná jsem dosáhla všeho, co jsem si usmyslela, podařilo se mi to a už jsem neměla po čem toužit, neměla jsem co překročit, už nebylo kam růst. Prostě mě to přestalo bavit. A říkala jsem si: co teď mám dělat? Miluju kytky a stromy, tak jsem si udělala kurz zahradní architektury při zemědělské fakultě v Praze-Suchdole. Ale i když mě to nesmírně bavilo, cítila jsem, že to bude deset let trvat, abych byla mistrem v oboru - tak, jak vím, že v oblasti oděvů bez jakýchkoliv pochyb titul mistra mám.
Chvíli mi to trvalo, než jsem na to přišla....
U hadříků jsem zůstala... jen jsem se posunula o kousek dále. A jsem tam opravdu šťastná.
Nedávno jsem měla na konzultaci lékařku, které bylo přes padesát a zjistili jsme rozborem jejího stylu, že je HVĚZDA - krásná, talentovaná, kreativní hvězda. A ona mi pak prozradila, že už ji nebaví sedět v obvodní ordinaci a předepisovat recepty... že když byla mladá, tak krásně malovala, tančila a zpívala... Jenže se narodila do lékařské rodiny a očekávalo se od ní pokračování převzatých tradic. Tak se stala lékařkou.
Když jsme našli její pravý styl, na který úplně zapomněla, o kterém si myslela, že to byl jen takový mladistvý výstřelek, že z toho přece dávno vyrostla - chápete, být lékařem je na žebříčku společenských hodnot příčka nejvyšší - kdepak tanec - tím se přece nemůžeš živit... A najednou jsem viděla v jejich očích obrovskou radost... budete se divit, co všechno naše oči umí říkat.. ony nemusí mluvit, ony se prostě mění podle našich emocí. A v těch očích jsem uviděla létat rozpustilé jiskérky.. (já vím, že to zní divně, ale ony tam fakt byly 🙂 ).
A byla v nich dlouho potlačovaná radost - a taky naděje. Naděje, že ten nudný svět se dá ještě totálně proměnit.
Kam tato paní doktorka dojde, to už nevím.. ale je fakt, že mi většinou po půl roce, nebo po roce přijde psaní... krásné psaní, u kterého se mi většinou zarosí pro změnu moje oči. Tak krásné psaní, že je někdy uveřejním i na svém facebooku, aby vás dostalo tu odvahu více. Abyste se podívaly znovu na své dětské touhy a sny... totiž, my děti víme moc dobře, co chceme dělat - my víme, co jsou naše talenty... Jen rodiče nás většinou přesvědčí, že se pomocí našich talentů neuživíme.
Na mých konzultacích a hlavně seminářích pomáhám ženám určit jejich stylový profil. Většinou je přijme žena s úlevou, přece jen jí její duše řekne: no konečně milostivá, to to trvalo... tak dlouho mě zapírat... jsem ráda, že sis konečně všimla, že my dvě potřebujeme žít v harmonii.. uvidíš, jak nám to teď všechno půjde lehce 🙂
A jednou jsem měla na konzultaci paní, z které se vyklubala elegantní dáma. Nakonec se prozradila sama, když jsem se jí zeptala, co dělá nejraději, když přijde z práce domů - pracovala v lékárně jako magistra. A ona se zasnila a říká: mám ráda, když si uklidím poličky... Ano, elegantní styl už nezapřela, už se z toho nevyzula :). A po roce mi napsala, že si uvědomila, jak ráda uklízí, jak ráda žehlí... a já ji odpověděla, že to je fajn, ať to klidně dělá, že to je součástí jejího talentu. A přišla mi trochu uražená odpověď, že snad má navíc...
Nedávno jsem si koupila slavný světový bestseller, který napsala japonská autorka Marie Kondo - tato slavná Marie - samozřejmě vám už asi došlo, že bude elegantní - od svého raného dětství ráda uklízí... a pořád uklízela a hledala způsob, jak to udělat co nejefektivněji a nejlépe, aby uklidila natolik dobře, že ten úklid už zůstane stabilní a neměnný... což je přesně úžasný elegantní talent - zařídit řád tak, aby byl stabilní...
Představte si, kdyby malá Maruška jednou přišla ze školy a řekla svým rodičům: mami, tati, já jsem se rozhodla, že budu uklízečkou. A rodiče by trefil šlak... no tak dobrá, nebudu zas tak přehánět, asi by se zhrozili a k tomu šlaku by jim stejně moc nechybělo... 🙂
A přesvědčili by Marušku, že uklízečku dělají přece jen ty děti, které se špatně učí a které nemůžou dělat něco "pořádného".
A malá Maruška by se nechala svými "moudrými" rodiči ukecat a stala by se ředitelkou banky... No, asi by to dala... ale nebyla by určitě nejslavnější na světě... což se Marii Kondo - nejslavnější uklízečce na světě - prostě podařilo.
Pokud chcete, aby vám uklidila váš dům nebo byt, nachystejte si tučné dolarové konto, kupte Marii letenku do první třídy, zařiďte jí luxusní hotel a ona vám přijde uklidit.
Tak co říkáte? Myslíte, že naše dětské sny jsou jen taková blbost pro hloupé děti?
Spousta z mých klientek jsou ženy po padesátce. Právě ty ženy, které měly své dětské sny a rodiče jim je rozmluvili. Ale moje milé přítelkyně - pokud je vám padesát - tak máte před sebou nejméně dvacet nádherných let, ve kterých si můžete splnit vaše touhy.
Udělejte si stylovým testem na mých webovkách a zjistěte, do kterého stylového profilu patříte. A uvidíte, že se vrátíte tam, kde někdo přerušil přirozený tok vaší kreativity. Váš styl vám napoví, protože v každém stylu je skrytý právě ten výjimečný talent, který ostatních sedm stylů nemá. A nemusíte všechny umět malovat nebo zpívat. Stačí umět dobře uklízet :), jak nám světově proslulá hvězda Marie ukázala.
A pokud budete chtít více, kupte si moji knížku Móda a duše aneb Klíč k sobě, pomůže vám rozklíčovat sebe i rodiče, vaše děti i přátelé. Budete cítit nádherný respekt ke všem lidem ve vašem okolí. A pokud budete chtít na sobě pracovat do hloubky - pomůže vám online projekt 22 dní Móda a duše, ve kterém vás budu tři týdny provázet ke kouzelnému procitnutí sebe sama a upevnění vašeho pravého stylu. A pak už se nikdy neztratíte.
Začněte hned teď, neodkládejte to 🙂 - máte před sebou kouzelných dvacet, možná i třicet let svobody a nezávislosti. Dělejte tedy to, co opravdu milujete, splňte si své touhy a přání. Být sama sebou se vyplatí v každém věku.
Jo - a před čtyřmi léty, když jsem začínala rozjíždět metodu OCTO CODES, mně bylo pětapadesát :).
Nejlepší čas na začátek úplně nového projektu 🙂
"Milá Táňo, dnes mi přišla Vaše kniha, na kterou jsem se moc těšila. Váš text o romantických ženách mě úplně dojal. Někdo, kdo mě nezná, tak moc rozumí tomu, co se mi líbí a co mi naopak vadí... Posledním odstavcem o kožené bundě a černých džínách jste mě skoro rozplakala. Máte Úžasný vhled do ženských duší a jste pro mě velkou inspirací! Míchám ženám na míru parfémy z esenciálních olejů a mým snem je dopracovat se v mém oboru k takové míře vhledu, jako máte Vy. Děkuji Vám ze srdce a běžím si koupit ty krásné balerínky s kulatou špičkou, co mám zamluvené 🙂 "
Marie (50 let, romantická)
výroba parfémů
"Paní Táňo, zdravím Vás, konečně jsem se odhodlala Vám znovu napsat. Koupila jsem si po přečtení Vašeho ebooku o několik měsíců později i knihu. Ta kniha je fantactická, nádherná, má svou úžasnou energii. Po jejím přečtení a vstřebání další nových informací, jsem se rozhodla a koupila další dvě 🙂 , jedna mé sestře a druhá jedné známé. Myslela jsem u sebe, že jsem romantička nebo snad ležérka, ale nakonec zřejmě asi ani jedno… vypadá to, že jsem avantgarda 🙂 Musím říct, že pokud toto Vaše skvělé počínání neviděli v zahraničí, tak pak až jej objeví, tak si asi řeknou, jak na tohle přišla a dokázala tato úžasná a nádherná žena z takové maličké země ? Jakto, že jsme na to nepřišli my?"
Jana (51 let, avantgardní)
prodavačka
"Celý tento projekt vnímám jako začátek cesty ke spokojenosti své duše. Nebude to cesta lehká (alespoň pro mě), možná mě můj egonek bude chtít stáhnout zpět, ale něco se změnilo a i kdyby to byl jen jiný úhel pohledu na lidi kolem mě a větší pochopení pro to, jací jsou, tak to stálo za to. A je to taky změna pohledu sám na sebe. Uvědomění si, že není třeba žít jen podle představ druhých, že to, že to mám jinak, nemusí znamenat, že to mám špatně."
Karla (53 let, ležérní)
učitelka hudby
"Jestli něco někdy předčilo má očekávání, tak tento Tánin projekt. Vůbec jsem netušila, čím vším je moje duše zasypána. Netvrdím, že je teď všechno očištěno a já jen zářím. Ale pochopila jsem spoustu věcí a mám pocit, že jsem hlavně pochopila smysl mého života. A to je ten největší dar, který jsem mohla dostat. Táňo, tvoje metoda má nesmírnou (řekla bych až vesmírnou) cenu, ale to ty víš! Jak by asi svět vypadal, kdyby se s ní mohly seznámit všechny Pozemšťanky? Přeji ti i nám všem, aby se to stalo skutečností. "
Mirka (55 let, romantická)
učitelka v mateřské škole
"Táňo, moc děkuju za všechno. Skutečně měníš životy. Dala jsi nám obrovský dar, a tím je, že nacházíme samy sebe. Je to jako najít cestu z mlhy na slunce. Čeká mě ještě hodně práce s mojí avantgardou, ale moc si to užívám a jsem najednou svobodná. A i když mám zatím stejný šatník, tak lidi okolo tu změnu cítí a chovají se jinak. Mám pocit, že se najednou na mě někteří dívají s nejistotou, jakoby říkali, vypadá jako Jitka, ale je to fakt ona? Překvapuju i sama sebe, a je to nádherný pocit. Najednou jsem to opravdu já. Konečně vím kam jdu, a možná, taky proč. "
Jitka (58 let, avantgarda)
úřednice
"Milá Táňo, těžko hledám slova… Já jsem tak nějak tušila, že to bude síla, ale že až tak!.. Jsem nesmírně vděčná za tuto zkušenost. Tvoje metoda má dalekosáhlý dopad, já nepochybuju o tom, že brzy prorazí do světa – přeju to nejen tobě, ale nám všem na celé planetě, protože to je to o co tu jde – přes přijetí sebe, respekt k sobě a ostatním tvořit život… Patří ti můj velký obdiv, úcta a poděkování za to, co děláš."
Zdeňka (61 let, ležérní)
zdravotní sestra
Setkání s vámi má pro mne obrovskou hodnotu. Podařilo se mi konečně pochopit svoji matku, uvědomit si, proč se v mém dětství a mládí odehrávaly konflikty s ní. Jsem šťastná, že jsem jí dokázala odpustit. Dívám se teď na ni úplně jinak a s láskou. Také mám radost, že jsem si svoji Hvězdu přece jen uhájila,a že jsem si ji znovu uvědomila. V neposlední řadě jsem dostala od vás dar, kterého se velmi cením. Uvědomění si významu a hodnot našich odlišností."
Pavla (63 let, extravagantní)
důchodkyně
"Určitě jsme se já - i dcera - posunuly dál. V sobotu ráno jsem do Prahy cestovala s unavenou, nevyspalou "mladou" ženou, bez jakéhokoliv očekávání. Z informací, které jsem o Táně získala na internetu, z proměn i zakoupené knihy, jsem však byla přesvědčená, že domů pojedu s jiným, "novým" člověkem. Očekávání byla naplněna, obě jsme byly seminářem nadšené. Ač dvoudenní program byl náročný, domů jsem cestovala s jinou dceruškou, dívkou plnou elánu, energie a plánů do budoucnosti, neboť, jak zdůraznila, ve svém ležérním stylu vykvete. 🙂 "
Zdena (64 let, elegantní)
právnička v důchodu